PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ve všech směrech skvěle dotažené album s nemalými uměleckými ambicemi, které ukázalo, že pětice ze Seattlu bude platit za víc než jen jakousi několika sezónní hairmetalovou úderku. „Rage For Order“ sice vyneslo QUEENSRYCHE první komerční úspěchy - umístění v prestižní stovce amerického žebříčku Billboard 200, jeho největší chloubou byl však zejména hudební obsah.
Nahrávka oplývala nemalou touhou po vymanění se z běžných metalových schémat plných klišé, tolik příznačných pro dobu svého vzniku. Byla odlehčená, přesto svázaná jakýmsi pevně daným řádem a precizní připraveností. Byla progresivní (díky absenci tehdy tradiční britské syrovosti), různorodá, nikoliv však přeplácaná. Obsahovala chytlavé songy. Její největší devízou byly zejména hráčské a pěvecké výkony a z toho vyplývající různorodost, podpořená citlivým vkladem producenta Neila Kernona, který kapele po celou dobu vypomáhal v domácích podmínkách a prakticky zde zastal i roli hráče na klávesy. Album „Rage For Order“ získalo svůj gargantuovsky nazdobený sound, který byl v polovině osmdesátých let tak nějak více k věci právě díky občasnému využití klávesových podkresů, ale rovněž díky precizním muzikantským výkonům všech zúčastněných, které se zde opravdu neomezovaly na banální metalovou násobilku, nýbrž nešetřily různorodými postupy a barvitými kytarovými aranžemi.
Našminkovaná kapela pózující v jakýchsi zámeckých komnatách, v divoce vyčesaných hřívách a oděná do exotických plášťů, se stala symbolem nově vznikajícího subžánru – artově laděného metalu (dále např. CRIMSON GLORY a FATES WARNING). Tehdejší image příznačná spíše pro glammetalové kapely mohla trochu mást (stejně jako účast QUEENSRŸCHE na mamutím turné v předprogramu RATT), ovšem nakonec šlo přeci jen o hudbu, a tou se kapela vždy dokázala vymanit z otěží nablýskané obyčejnosti. Všudypřítomná nazdobenost tehdejší hudby QUEENSRŸCHE se dala tušit právě již z fotek propagujících tohle dílo. Okázalá klasistická schodiště, křišťálové lustry a fatalisticky vyhlížející kamenné sochy, které doplňovaly snímky muzikantů, prostě patřily neoddělitelně k jejich tehdejší umělecké stylizaci.
Když se na to dívám ze zpětného pohledu, stejně musím říct, že tohle album je prosté slabších míst a navíc obsahuje několik klenotů, ke kterým se QUEENSRŸCHE hlásí ještě dnes. Tak třeba vypjaté hymny „Walk In The Shadows“ nebo „I Dream In Infrared“ jsou tolik vzdálené od načepířené prázdnoty většiny ostatních. Jedná se o songy, které jsou znamenitou ukázkou nadýchaného power metalu osmdesátých let, který nešetřil výbornými hráčskými výkony, ani patřičně hrdopyšnou atmosférou. Zaujme zde dramaticky kaskádový chorál v „London“ nebo mrazivost pilotního „vampiristického“ singlu „Gonna Get Close To You“, což byla předělávka tehdy pouze dva roky staré skladby od kanadské popové zpěvačky Lisy Dalbello. To všechno byly nadstandartně vydařené položky, jejichž významnost přesáhla období, ve kterém vznikaly. Nejvýznamějším songem se zřejmě stal komorní baladický kousek s velmi tesknou atmosférou a dechberoucím projevem Geoffa Tatea, který se nacházel v samotném závěru nahrávky a který QUEENSRŸCHE s radostí hrají na koncertech ještě dnes – „I Will Remember“.
Přestože se tak okázalé a skvělé album jako „Rage For Order“ podařilo seattleskému kvintetu ještě několikrát překonat, nic to nezměnilo na skutečnosti, že právě zde se pětice těchto zručných muzikantů vyhoupla mezi absolutní elitu metalového žánru. Budoucnost brzy ukázala, že tento jejich první větší úspěch nebyl náhodný a že jsme již tenkrát měli před sebou objev neobvyklé kvality a velikosti.
Maximálně dotažené Hard´n´Heavy album s narůstajícími uměleckými ambicemi znamenalo první velký úspěch QUEENSRŸCHE. Patří k tomu nejlepšímu, co v dané sezóně a v dané škatulce za oceánem vyšlo a tady musím připomenout, že konkurence byla opravdu silná.
Geoff Tate
- zpěv
Chris DeGarmo
- kytara
Michael Wilton
- kytara
Eddie Jackson
- baskytara
Scott Rockenfield
- bicí
1. Walk In The Shadows
2. I Dream In Infrared
3. The Whisper
4. Gonna Get Close To You
5. The Killing Words
6. Surgical Strike
7. Neue Regel
8. Chemical Youth (We Are Rebellion)
9. London
10. Screaming In Digital
11. I Will Remember
Vydáno: 1986
Vydavatel: EMI
Stopáž: 45:59
Produkce: Neil Kernon Studio: M.D.H.Studios, Bellevue, Washington
Po Mindcrime ich druhý naj album, IMHO.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.